Šachový klub
TJ Neratovice

Cílem áčka pro letošní rok je pohybovat se pokud možno v klidném (horním) středu tabulky. Což volně přeloženo může také znamenat co nejrychlejší nasbírání dostatečného počtu bodů pro záchranu. K těm důležitým zápasům, ze kterých bychom teoreticky měli vytěžit nějaký zápasový bod, patřil i nedělní duel s nováčkem OAZA Praha.

Bojovat s nováčky v soutěži, kteří mají teoreticky slabší sestavu, nemusí být zrovna jednoduché. V oddíle mám dokonce pro týmové soutěže výraz "nováčkovské štěstí". Mimochodem, stačí se podívat, v jaké sestavě získal nováček z Vlašimi před 2 lety 4.místo v 1.lize, nebo my 5.místo jako prvoligoví debutanti loni. Elán soupeře by tedy bylo neradno podceňovat. 

Jistou zvláštností je i strategie družstva Oazy. Zatímco jiné manšafty se alespoň trochu snaží svoje sestavy mlžit, letošní nováček s jedinou výjimkou nastupuje nekompromisně se základní osmičkou. Klobouk dolů v dnešní době počítačové přípravy... Vzhledem k tomu, že my jsme postrádali Petra Veličku, byly sestavy poměrně vyrovnané.

Utkání bylo podle očekávání od úvodu velmi bojovné. Jednu ze 2 výjimek představovala partie Leona na 2.desce. Tentokrát našemu borci příliš nevyšlo zahájení. Remízu nabízel v pozici, která byla prostě lepší za bílého.

Druhou výjimku představovala partie Janka Havelky na 7.desce. Všiml jsem si, že Janek je letos hrozně na ženský. Jsme teprve ve 4.kole a náš borec si to rozdal už se třetí. Tedy ve vší počestnosti - aby z toho neměl Janek doma problémy. Po Elišce Richtrové a Tereze Rodhstein přišla tentokrát na řadu Hana Pirklová. Tady je na místě Janka ocenit, jak rychle získává zkušenosti. Zatímco prvním 2 dámám ještě podlehl, tentokrát už měl jasně navrch a potrestal soupeřčin přílišný optimismus v zahájení. V konečném zúčtování byl tento bod velice cenný a představoval pro Janka určitě velkou satisfakci po nešťastném minulém zápase v Turnově.

Stav zápasu se vyrovnal na 1.šachovnici. Honza nastoupil obětavě poté, co byl v průběhu týdne nemocný. O jeho partii se toho bohužel nedá mnoho napsat - možná se na ní podepsala i prodělaná nemoc. Nejprve Honza velmi zajímavě a kreativně obětoval figuru za zadržení v krále v centru. Ale místo zapojení věže do útoku se zřejmou kompenzací se bílý dopustil jakési prstové chyby a partii v podstatě jedním tahem prohrál. Stane se. Ostatně o chvíli později nám hosté podobnou minelou také věnovali půl bodu.

Před časovou kontrolou stihl svoji partii zremizovat Lukáš na 6.desce. Jeho protivník se snažil bílými figurami klidnými prostředky vydolovat nějakou hmatatelnou výhodu, ale Lukáš svými klidnými prostředky udržoval partii v mezích rovnováhy. Celkem poctivě vysezená půlka.

Klíčový moment zápasu se nakonec zrodil v mé partii. Černými jsem sice neměl nějaké závažné problémy s vyrovnáním, ale se ziskem nějaké hmatatelné výhody ano. Pozici jsem zjednodušil až příliš a výhoda mé dvojice střelců proti soupeřově střelci byl čistě symbolická i proto, že pěšci zůstali jen na 1 křídle. V pověstném 41.tahu (tah po časové kontrole) se ovšem soupeři přihodila malá sportovní tragédie. V absolutně remízové pozici s věží a střelcem na obou stranách nechal jednotahově stát svoji věž, napadenou mým střelcem, a zahrál tah králem... Daný bod se nakonec ukázal jako rozhodující pro výsledek zápasu.

Zbývající partie ovšem představovaly cokoli jiného, jen ne klidné remízy. Poměrně optimisticky vypadala například několikrát partie Adama. Bílými získal určité plus, ale to ještě párkrát ztratil a pak zase získal. Jeho finální pokus o útok ovšem soupeř odrazil a body se dělily asi právem.

Poměrně hodně emocí vyvolávala partie Jirky na 4.prkně. Nejrve chtěl v zahájení překvapit soupeře, načež - jak už to tak bývá - soupeř překvapil spíše jeho. A pak už se to střídalo jako na houpačce. Soupeř výhodu v zahájení prošustroval, ale za chvíli mu ji Jirka vrátil. A zase rovná pozice a po chvíli chybka Jirky. Nakonec rovná pozice a remíza. Takto příjemně se to popisuje s asistencí šachového softwaru. V reálu vypadaly všechny chyby z obou stran větší. Dokonce ještě v závěrečné pozici, ve které Jirka nabídl remízu, nás bylo několik přesvědčených, že mohl hrát bez problémů na výhru. Možná i mohl, ale počítač už to vidí jako jasnou plichtu...

Jako ve správném filmu následovalo největší drama na závěr. Zdeněk se bílými na 5.šachovnici se v relativně klidné pozici pustil do útoku, na jehož konci se ocitl bez pěšce s velmi mlhavou kompenzací. A aby toho nebylo málo, za chvíli přišel i o druhého pika a zdálo se, že je po partii. V časové tísni se ovšem děly věci... Hostující hráč překvapivě prováhal jednoduchou možnost obětovat kvalitu za 3 volné spojené pěšce v centru, které by nezastavila ani Velká čínská zeď. A naopak, jednoho ze 2 pěšců na víc odevzdal. Následovalo ještě několik taktických momentů, které v reálu vypadaly poměrně hrůzostrašně a teprve počítač ukázal, že všechno proběhlo "v mezích zákona". Vše nakonec skončilo v koncovce nestejných střelců, kde - jak už to v nich většinou bývá - soupeřův pěšec navíc nehrál podstatnou roli.

Naši výslednou výhru můžeme tedy označit asi za šťastnou, ale nenazval bych ji nezaslouženou. Těžce vybojované 3 body určitě přinesly do našich řad velký klid před Vánočními svátky. V novém roce se pak můžeme těšit na zajímavý duel pod mýtickým Vyšehradem.