Šachový klub
TJ Neratovice

 

Utkání s Hradcem rozhodně neslibovalo zrovna procházku růžovým sadem. Díky řadě absencí a souběžně hranému zápasu béčka v Krajském přeboru (ve kterém hrajeme o postup do 2.ligy) skoro hrozilo, že bychom mohli nastoupit podruhé v sezóně v 7 lidech. Navíc Hradec se pohybuje na sestupových příčkách, které neodpovídají jeho potenciálu. Takže se dalo předpokládat, že hosté budou o body bojovat opravdu naplno.

Samotný zápas se ale vyvíjel od počátku poměrně hodně nad očekávání. Naše děravá sestava zřejmě způsobila, že hosté se v řadě případů obtížně trefovali do přípravy zahájení. A když se navíc ve velmistrovském duelu na 1.desce výborně připravil Petr Velička, vypadal přechod do středních her docela slibně. Bílými jsme si drželi vesměs menší či větší plusy a žádná černá pozice nepůsobila významně ohroženě.

Jako první skončila dělbou bodů partie Leona na 2.šachovnici. Černými zvolil méně obehranou variantu populární Rossolimovi sicilské. A měl celou partii pod kontrolou. Dokonce i ve finální pozici, která byla víceméně vyrovnaná, by v případě potřeby mohl hrát možná i na výhru. Neviděl jsem ale přesný čas na hodinách a potřeba tlačit na pilu nebyla. Utkání pak nabralo velmi rychlý spád a rozmezí snad půl hodiny okolo časových tísní byl zápas rozhodnut.

Cennou výhru si na 1.šachovnici připsal Petr. Perfektně se trefil do přípravy a Martina Petra (známého i jako televizního komentátora pořadu V šachu) dostal v moderní variantě Katalánské do velmi komplikované pozice při různých rošádách. Podobné pozice bývají velmi citlivé na přesné tahy a ty nedokázal hostující velmistr v omezeném čase v klíčových momentech nalézt. Snaha černého o protiútok na opačném křídle se minula účinkem a náš hráč získal nejprve pěšce a v koncovce dam s nestejnými střelci svoji materiální výhodu ještě navýšil i díky využití taktických motivů při oslabeném krytu černého krále. Pěkná ukázka toho, co v dnešním šachu dokáže na velmistrovské úrovni trefená domácí příprava.

Další bod zaznamenal z pozice jakéhosi žolíka na 7.šachovnici Vojta. Jeho partie krásně ilustrovala rčení "do třetice všeho dobrého". V předchozím průběhu mohl totiž Vojta 2x vyhrát s využitím pěkných taktických momentů. Ovšem vyšlo mu to až na potřetí, když si soupeř vlezl z vazby, ve které ztrácel jen kvalitu, do vazby, ve které ztratil věž.

Hosté snížili v partii Lukáše na 4.desce. Ze zahájení vyšel náš hráč celkem v pohodě, ale soupeř postupně začal hrozit útokem na královském křídle. V rozhodující chvíli tak trochu propadl Lukáš panice, když začal předčasně prchat králem do centra. Přitom v dané pozici pár dobře chlazených procesorů hodnotí situaci jako úplnou rovinu. Asi je to tím, že křemík nedokáže propadnout panice...

Vzhledem k vývoji na dalších šachovnicích jsme byli jen 2 drobné krůčky od vítězství v zápase po mé partii na 6.šachovnici. Černými jsem neměl žádný zvláštní důvod ke stížnostem při přechodu do střední hry. Řekl bych, že jedním z důvodů byla výše zmiňovaná obtížná čitelnost naší sestavy v přípravě zahájení. Ve střední hře vznikla komplikovaná pozice, kde určitou převahu bílého v centru kompenzovaly moje možnosti v útoku na bílého krále. To se nakonec ukázalo v oboustranně silné časové tísni jako rozhodující, protože jsem z ní vytěžil zisk kvality při pokračujícím útoku. Posledním tahem před časovou kontrolou jsem si sice o něco prodloužil realizaci výhody, ale dohrávalo se jen pár tahů. Moji přehnanou spokojenost z partie trochu zkrotila domácí analýza, ale dobrý pocit mi už nesebrala.

Ještě jednou se hosté dostali "na dostřel". I když v prvoligové premiéře Petra Šilhana to dlouho vypadalo na dělbu bodů. Černými se mu podařilo relativně v klidu vyrovnat hry. Ovšem stačilo chvilkové zazmatkování v 29.tahu, kdy Petra vyplašilo naskočení bílého koně na pole d6. Místo chladnokrevného 29.-f6 s rovnou hrou koně sebral, což ho stálo přechod do koncovky věží s nestejnými střelci při manku 1 pěšce. Tento typ koncovky je hodně nebezpečný, protože role nestejných střelců je v nich o hodně menší, než se všeobecně soudí. A v podstatě teprve druhá vážnější nepřesnost už opravdu stála našeho hráče partii, když nedokázal včas dopravit svého krále na důležité pole f7. Ale Petr získal určitě velmi cenné zkušenosti a ztracená půlka nehrála ve finále zásadní roli.

Ve zbylých 2 partiích už se totiž hrálo jen na 1 branku, protože v obou probíhajících koncovkách měli domácí o pěšce více. Hlavně v partii Janka na 6.desce se jeho výhoda ze zahájení zdála docela hmatatelná. Chtěl ji ale zvyšovat až příliš klidným způsobem a to umožnilo hostujícímu hráči nakonec postupně vyklouznout. Partie sice přešla do koncovky s pěšcem více na straně našeho borce, ale šlo jen o symbolickou výhodu, protože se jednalo o převahu 3 pěšců proti 2 na královském křídle. A není moc typů koncovek, ve kterých se dá reálně využít - ani Jankova finální věžovka nebyla žádnou výjimkou.

Konečnou podobu skóre určila remíza Jirky na 3.šachovnici. Svoji soupeřku (s reprezentačními zkušenostmi) zkusil překvapit méně obehranou variací Grünfelda. Partie po strategicky zajímavém průběhu nakonec skončila ve věžovce s pěšcem více na straně domácího hráče, ale k zisku více než půl bodu to nestačilo. Ale vzhledem k tomu, že šlo o půlku potvrzující naše vítězství v zápase, tak nás rozhodně potěšila.

Připsali jsme si tedy další cenný skalp, jelikož jsme byli na většině šachovnic ELOvými outsidery. Věřme tedy, že se nám v dalším kole na Smíchově bude i nadále dařit, pro změnu možná i z pozice ELOvých favoritů.